Tento roh motýlária má za úkol představit asi nejdůležitější motýlí biotop. Suché, teplé, sluncem zalité stráně s nízkými travnatými porosty, množstvím kvetoucích rostlin, obnaženými plochami, skalkami i roztroušenými keříky představují pro motýly ideální prostředí.
Na pokraji vymření
Teplé a pestré prostředí stepí vyhovuje celé řadě druhů motýlů. Kromě běžnějších zástupců tady najdeme i stepní speciality- ti žijí pouze na podobných lokalitách a patří mezi naše nejohroženější motýly. Patří mezi ně například okáč skalní, hnědásek černýšový nebo celá řada druhů modrásků a soumračníků.
Nejen motýli
Stepní stráně jsou jedním z nejbohatších míst v naší přírodě. Kromě motýlů tady najeme velké množství druhů jiných bezobratlých- pavouků, kobylek, sarančat, brouků, všelikajích vosiček nebo samotářských včel. Teplé svahy se doslova hemží ještěrkami- na Voticku to je ještěrka obecná, v kaňonu Vltavy pak i ještěrka zelená.
Co stepi ohrožuje?
Zarůstání a zalesňování! Jednoduše řečeno nám mizí v trní. A co nezarostlo samo, to jsme zalesnili. Stín je pro motýly jedním z nejhorších zabijáků. Řada druhů tak buď vymřela, nebo osídlila náhradní stepní biotopy- lomy, haldy nebo výsypky.
Jak stepi chránit?
Péče o stepní lokality musí zarůstání bránit- zahrnuje vyřezávání křovin, ruční kosení, narušení drnu, sešlap nebo třeba pojezdy motokrosu. Nejlepší je pastva různých druhů zvířat- především koz, ovcí a menších druhů koní. V poslední době se vracíme k blahodárným účinkům ohně- stepi hořely odpradávna a dnes jim tento živel chybí.
Co byla obecná draha?
Obecní draha bývala u každé vesnice. Nemáte i vy u města nebo vesnice místo, které se jmenuje Draha, Dražky, Na drahách nebo U obecních drah? Jsou starobylé obecní pastviny, které bývaly v suchopárných místech, nejčastěji na kopečcích s chudou půdou, skalnatými výchozy a balvany. A nešla tedy obhospodařovat jinak než pastvou. Ovce, kozy, ale i krávy tu lidem ze vsi pásl obecní pastýř (říkalo se mu slouha), kterého platila obec. Po dlouhá staletí se tak z drah stala nejhezčí a nejpestřejší místa naší venkovské krajiny s obrovským množstvím motýlů. Dnes jsou taková místa dávno zarostlá a zapomenutá.
Zahrada může být mrtvá a smutná nebo naopak neskutečně pestrá a plná života. V jakém typy zahrady chcete odpočívat, závisí čistě na vás. Zadní část motýlária by měla být průvodcem ukázkové živé zahrady.
Stačí se řídit několika málo jednoduchými radami:
Trávníky:
Kvetoucí záhony
Tůňka
Sůchá zídka
Kompost
Hmyzovník
Mrtvé dřevo a jiný nepořádek
Dříve představovaly naprosto běžnou součást naší přírody a byla na ně vázána spousta druhů rostlin a živočichů. Dnes jsou mnohé z nich již velmi vzácné, řada z nich balancuje na samé hranici přežití. Proč?
Meliorační šílenství
Drastický úbytek podmáčených luk nastal v 70. a 80. letech 20. století. Tehdy se v rámci "zkulturňování krajiny" a rozšiřování "úrodných luk a lánů" přistoupilo k plošnému odvodnění i těch nejméně dostupných ploch mokřadních luk, údolních rašelinišť a zbývajících slatinišť. Dnešní louky jsou v podstatě bezezbytku zmeliorovány- voda vsakující se pod povrch je sítí trubek odváděna do dřívějších potoků- dnes napřímených, hluboce zařízlých struh.
Zalesňování
Co s loukou, která nejde odvodnit? Spousta vlastníků to řeší zalesněním...Pokud do vlhké louky nasázíte stromy, za pár let všechny vzácné organismy vyhynou. Stromy jsou pro ně smrtící- jednak louku odvodní tím, že z ní vodu jednoduše vysají, jednak během pár let biotop přerostou, úplně ho zastíní a v konkurenčním boji nakonec bezezbytku zvítězí. Podobně nebezpečné je i samovolné zarůstání dřevinami, které začnou louku pohlcovat, pokud ji alespoň jednou za čas nepokosíme.
Hnojení
Dnešní krajina trpí dalším nešvarem- naprosto nebývalým přísunem živin. Hnojíme všude a strašně moc- pole, louky, rybníky- prostě co se dá. Eutrofizace- tedy nadbytek živin, ale vede k podpoře konkurenčně schopných rostlin, které ty ostatní přerostou a vytlačí. Orchideje a kosatce tak na vlhké louce postupně nahrazují kopřivy a invazní netýkavky. A stejně tak je to i s motýly- ty vzácné nahradí jen několik málo otrlých a všudypřítomných druhů.
Nevhodné kosení
I když pečujeme o louku příkladně, tedy uchováme vodní režim, nehnojíme ji ani ji nenecháme zarůst stromy, motýlům to nemusí stačit. Jsou totiž citliví na to, kdy a jak často louku kosíme. Vezměme si třeba takového modráska očkovaného, který klade svá vajíčka začátkem července do květenství krvavce totenu- rostliny typické pro podmáčené louky. Co když ale v tu dobu louku celoplošně pokosíme? Modrásek jednoduše nenajde rostliny pro vývoj svých housenek a jeho populace rychle vyhyne.
Jak se o vlhké louky starat?
Především je nesmáme odvodnit a tam kde jsme to již v minulosti udělali, zrušit všechny meliorační drenáže. Péče o mokřadní louky pak musí spočívat v tradičním obhospodařování- odstraňování dřevin, příležitostné extenzivní pastvě několika kusů skotu nebo rotačním mozaikovitém sečení.